Uvedu to tedy na konkrétních příkladech, protože si moc neumíte představit, o co mi šlo. Samozřejmě tam, kde je prostor pro dohodu a je velmi nejisté, jak bude hrát soupeř, tak pokud se povede dohoda, není co řešit. Uvedu 2 příklady z této sezony, kdy se dalo hrát jinak, než jsem se rozhodl.
1. Zápas s Polskem 3 kola před koncem, soupeř byl v pozici, že cokoli jiného než TIE by od něj bylo zbytečné plýtvání náladou, postup měli prakticky v kapse, potřebovali pro úplnou jistotu už jen 1 výhru ve zbylých 3 zápasech. Já měl možnost hrát normal, což by znamenalo téměř jistě výhru nebo hrát TIE s tím, že šance jsou 50 na 50 a rozhodne asi štěstí, což se i stalo a vyhrál soupeř. I tak jsme měli ale solidní šance postoupit v případě výher v dalších 2 zápasech
2. poslední zápas proti HongKongu jsme potřebovali výhru, soupeř měl zdecimovanou náladu předchozími CT, tak jsem si myslel, že i TIE vs. CT soupeře porazíme, nestalo se, normal vs. CT bychom vyhráli a šli do semifinále, byť s nevýhodou v náladě proti Slovensku.